Opadavý strom, který může dorůstat 30–50 m a tloušťky kmene i přes 3 m. Má mohutnou rozložitou korunu a ve stáří silné a zkroucené větve. Kmen je často již nad zemí rozvětven. Do 20–25 let je kůra hladká, lesklá, zelenavě až bělavě šedá. Později přechází v šedohnědou, hluboce rozpukanou borku. Letorosty jsou zelenavě hnědé, silné, podélně rýhované se střídavými pupeny. Terminální jsou nahloučené, prostřední pupen je zpravidla větší. Postranní pupeny odstávají. Jsou široce vejčité, světle hnědé. Listy jsou 10–12 cm dlouhé, asi 8 cm široké, střídavé, obvejčité, mělce laločnaté. Při bázi má zpravidla dva lalůčky. Řapík je velice krátký oproti dubu zimnímu. Duby dosahují pozoruhodného věku. Běžně se dožívají 500 let, některé i 1000 let. Často pak ztrácí typický tvar koruny.
Znaky
Květ
Kvete současně s řasením listů od dubna do června. Květy rostou odděleně na téže rostlině. Samčí jehnědy jsou žlutavé, převislé, v úžlabí listů loňských větévek. Samičí květy vyrůstají v chudokvětých klasech na letorostech.
Velikost pylového zrna: 26–50 µm
Plod
Výskyt
Je rozšířen téměř v celé Evropě, zejména v nížinách od severovýchodního Ruska až po jihozápadní Španělsko. U nás roste na úrodných, vlhkých půdách v nížinách a pahorkatinách. Snáší větší klimatické extrémy než jeho příbuzný druh dub zimní.
Další informace
Dřevo je velmi pevné, těžké, kruhovitě pórovité, vhodné pro všestranné použití. Kůra obou druhů dubů obsahuje až 20 % tříslovin, škrob, červená barviva aj. Užívá se v kožním lékařství, ve veterinární medicíně, k izolaci taninu a k tříslení kůží. Dubové listy mívají na sobě některými druhy hmyzu vyvolané duběnky, které jsou zvlášť bohaté na tříslovinu. Dříve se z nich vyráběl duběnkový inkoust na psaní pravých listin.
