Strom, známý pod lidovým označením túje, dosahuje výšky 15–20 m. Kuželovitá koruna se ve stáří mění na vejčitou. Kůra je červenohnědá, odlupující se v podélných pruzích. Větévky jsou ploché, vodorovně rozložené. Listy jsou šupinovité, výrazně zploštělé, až 5 mm dlouhé, svrchu tmavě zelené, ze spodní strany žlutozelené. V zimě se mohou zbarvovat do hněda.
Řád:
Pinales
Čeleď:
Cupressaceae (cypřišovité)
Anglicky:
White cedar
Francouzsky:
le Thuya occidental
Německy:
der Abendländische Lebensbaum
Znaky
Květ
Samčí a samičí šišticovitá květenství se objevují v dubnu a květnu na témže jedinci.
Plod
Šišky jsou protáhle oválné, vzhůru postavené, složené ze 3–5 šupin, 6–12 mm dlouhé, ze začátku zelené, později hnědé, dřevnatějící.
Výskyt
Původem je z východu Severní Ameriky. Do Evropy byl dovezen roku 1545. U nás je již běžným druhem s četnými kultivary. Vyhovují mu vlhčí půdy. Dobře snáší mrazy. Je dosti přizpůsobivý.
Další informace
Rostlina je jedovatá a preparáty z ní podomácku připravené se nesmí užívat vnitřně. Jed thujon, který je hlavní jedovatou složkou rostliny, může po požití vyvolat zvracení, průjem, křeče, poruchy vidění a údajně i smrt. Zevně může dráždit kůži a vyvolat ekzémy. Indiáni používali zerav proti horečce nebo kašli. Osadníci ze Severní Ameriky jej používali proti revmatu. Ve formě léčiv se dnes používá při infekcích dýchacích cest, k průvodní terapii při ošetření antibiotiky či při infekcích oparu. Známé je i použití tinktury při léčbě bradavic. Zkoumají se také jeho protivirové, protizánětlivé a protinádorové účinky. Výborně zvládá řez. Proto je s oblibou často vysazován do živých plotů, v zahradách a parcích. Dřevo je pro své trvanlivé vlastnosti vhodné například pro stavbu člunů.
