Stálezelená dřevina dožívající se vysokého věku přes 500 let a dorůstající výšky 20–30 m. Má úzce jehlancovitou nebo sloupovitou korunu. Borka je šedohnědá, mírně rozpraskaná, odlupující se v dlouhých pruzích. Větévky jsou na průřezu čtyřhranné nebo čtyřhranně okrouhlé. Vyrůstají na nich tmavozelené, vstřícné, 1 mm dlouhé, šupinovité, střechovitě se kryjící listy. Obsahují žlázky s vonnou pryskyřicí.
Řád:
Pinales
Čeleď:
Cupressaceae (cypřišovité)
Anglicky:
Mediterranean cypress, Graveyard cypress
Francouzsky:
Cyprès commun, Cyprès sempervirent, Cyprès toujours vert
Německy:
die Mittelmeer-Zypresse, die Echte Zypresse
Znaky
Květ
Kvete od března do května. Samčí květy jsou žlutohnědé, samičí zelené. Vyrůstají v malých oddělených chomáčích na koncích větévek na téže rostlině.
Velikost pylového zrna: 26–50 µm
Plod
Plodem je vejčitá, až 4 cm velká kulovitá šiška visící na krátkých větévkách dolů. Šiška se skládá z 8–14 šupin, pod kterými se vytvářejí zploštělá, křídlatá semena. Šupiny jsou na obvodu lehce nahoru zahnuté, uprostřed s drobným hrbolkem. Mladé šišky jsou zelené, dozrávají druhým rokem. Zralé šišky mají hnědou barvu.
Výskyt
Původním domovem je východní Středozemí a severní oblasti Blízkého Východu. Postupně zdomácněl v celé středozemní oblasti. Rozšířil se také do Severní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie i na Nový Zéland. Vyhovují mu slunná až polostinná stanoviště s mírně vlhkou půdou. Je velice citlivý na mráz.
Další informace
Dřevo cypřiše je podobné cedrovému dřevu. Je pevné a trvanlivé. Již ve starověku bylo velmi žádané jako stavební materiál. V jižní Evropě se cypřiš považuje za symbol smutku, a proto se zde stal typickým hřbitovním stromem. V lidovém léčitelství nachází uplatnění šišky. Olej z cypřiše se doporučuje používat při mastné pleti a akné, vhodný je také pro osvěžující koupele a proti pocení nohou.
