Statný listnatý strom dorůstající výšky až 30 m. Obvykle je už nízko nad zemí vidličnatě rozčleněný do silnějších větví. Kůra je až do vysokého věku zelenošedá a hladká s charakteristickou kresbou tmavších pruhů na světle šedém podkladu. Pupeny jsou dvouřadé, štíhlé, přišpičatělé, s mírně odstávajícími zelenohnědými šupinami. Listy jsou 4–10 cm dlouhé, střídavě postavené, podlouhle oválné, špičaté, ostře zubaté, jednotlivé zuby jsou velmi malé.
Řád:
Fagales
Čeleď:
Betulaceae (břízovité)
Anglicky:
European hornbeam, Common hornbeam
Francouzsky:
Charme commun
Německy:
die Hainbuche, die Weißbuche
Znaky
Květ
Kvete v dubnu a květnu. Samčí a samičí květy se rodí odděleně na téže rostlině. Samčí jehnědy jsou žlutavé, 3–5 cm dlouhé, válcovité, převislé. Samičí jsou menší, přímé a vyrůstají na konci letošních větévek.
Velikost pylového zrna: 25–32 µm
Plod
Plody jsou vejčité oříšky s třílaločnými listeny. Uloženy jsou v chomáčcích. Vytvářejí klasovitá plodenství. Zelené listeny se barví do žlutohněda.
Výskyt
Roste v západní, střední a jižní Evropě. Původní areál je Kavkaz, Asie od Turecka po Írán, dále Severní i Střední Amerika. Dřevina nížin a pahorkatin (500–600 m n. m.), polostinná až stinná, středně náročná na vlhkost a úrodnost půdy.
Další informace
Listové obaly plodů se dříve používaly jako močopudný prostředek k vyčištění krve a proti ledvinovým kamenům. Kůra sloužila k barvení vlny. V dnešní době se habr pro léčivé účinky nesbírá. Dřevo habru má velkou mechanickou pevnost a je vhodné pro výrobu různých předmětů (hoblíky, násady, součásti mechaniky klávesových nástrojů). Úspěšně snáší seřezání, a proto je používán do živých plotů
