Keř, vzácně strom, až 6 m vysoký, s listy tuhými, jehlicovitými, ostře pichlavými, 1–2 cm dlouhými, žlábkovitě prohloubenými, s bílým voskovitým proužkem. Uspořádány jsou v trojčetných přeslenech. Kůra je hladká a šedohnědá.
Řád:
Pinales
Čeleď:
Cupressaceae (cypřišovité)
Anglicky:
Common juniper
Francouzsky:
Genièvre, Genévrier commun
Německy:
der Gemeine Wacholder
Znaky
Květ
Samčí květy jsou žluté, uspořádané v drobných svazečcích v paždí jehlic. Samičí květy jsou malé a zelené v malých chomáčích v úžlabí listů. Kvetou na oddělených rostlinách od dubna do června.
Velikost pylového zrna: 10–25 µm.
Plod
: Bobulovité šištice (jalovčinky) jsou 5–12 mm velké, zdužnatělé, zpočátku zelené. Dozrávají druhým rokem, kdy jsou již modročerné a ojíněné.
Výskyt
Roste v celém mírném pásu severní polokoule (Evropa, Asie a Severní Amerika). Je dřevinou rostoucí roztroušeně na pastvinách, sušších stráních, skalách, vřesovištích a v borech. Dříve byl u nás celkem častý, dnes je stále vzácnější a řadí se k ohroženým druhům. Často vysazován i v zahradách.
Další informace
Plody mají mnohostranné využití. Vyrábějí se z nich alkoholické nápoje a destiláty, užívají se jako koření, obzvláště pak při přípravě zvěřiny. V lidovém léčitelství mají dlouhodobou tradici. Obsahují silice, cukry, pryskyřice, třísloviny, flavonoidy, hořčinu juniperin, vitamín C a další účinné látky. Jalovčinky se používají jako močopudný prostředek a dále pak při jaterních, žaludečních a ženských chorobách a při revmatismu. Léčivé účinky má i dřevo jalovce. Dlouhodobé užívání nebo vyšší dávky mohou však způsobit podráždění ledvin!
